Bardo Thödol - Tibetská kniha mrtvých

„Ti, kdož pochopí tuto nauku, jsou opravdu šťastni. (...) Ale i když toto učení známe, je nesnadné mu porozumět; vysvobození lze obdržet pouze tehdy, pokud nepochybujeme o tom, co jsme se naučili. Proto přistupuj k této doktríně s velkou láskou, neboť ona je podstatou všech nauk.“

Kniha Bardo Thödol, jejíž jméno znamená „Vysvobození skrze naslouchání na úrovni následující po smrti“, je spisem o smrti zakládajícím se na animismu Dálného východu. Byla sestavena za časů Padmasambhavy v 8. století s buddhistickými prvky, které se vážou k animistickému základu tibetského náboženství Bön. Poté bylo dílo ztraceno a znovu ho objevil Rigzin Karma Ling-pa, který byl považován za emanaci Padmasambhavy. To, že je všeobecně používána v celém Tibetu jakožto pohřební rituál a že ji uznávají všechny sekty v jejích rozmanitých verzích, svědčí o skutečnosti, že byla dílem mnoha generací. (1)

Bardo Thödol pojednává racionálně o cyklu existence ve světě fenoménů, jenž nastává mezi smrtí a zrozením podle zákona reinkarnace, pokládaného za nejzákladnější přirozený zákon lidského života. S ohromující přesností jsou v tomto díle popsány stavy, jimiž prochází vědomý princip člověka po jeho smrti, když překračuje tři stavy zvané „přechodné či stavy nejistoty“ (Barda), jimiž jsou:

  • Chi-Khai Bardo: přechodný stav neboli stav nejistoty v okamžiku smrti;
  • Cho-Nyid Bardo: přechodný stav neboli stav nejistoty Skutečnosti;
  • Sid-pai Bardo (Sidpa): přechodný stav neboli stav nejistoty návratu do proudu samsárické existence(2), kdy „Vědoucí v nás“ – neboli vědomý princip – hledá znovuzrození.

Bardo zevrubně pojednává o nauce o zrození, smrti a znovuzrození, o rozličných stavech bytí v Universu a rovněž o cestě osvobození z těchto přechodných stavů.
Bardo Thödol udává, že existují dvě cesty: cesta Osvobozených, kteří dosáhli stavu Probuzení vědomí a stali se Jedním s Centrem, jejich Boddhičittou, a cesta bytostí, které bloudí v kruhu znovuzrození v jednom z šesti světů (neboli lok)(3) a které procházejí mezi životy přechodnými stavy.

Díky velikému soucitu Buddhova srdce neboli Prvotního Jasného Světla se může každá bytost osvobodit z kruhu znovuzrození, ovšem jedině tehdy, když si uvědomí, že celé Universum je výtvorem mysli.

Pokud se člověk během svého života správnou koncentrací připravuje nepodlehnout svým touhám ani svým obavám, může se ztotožnit s tímto světlem, jež se mu představuje v rozličných formách během cyklu trvajícího 49 dní. To, co bude vnitřně uskutečněno jako stav vědomí, vymezuje ve skutečnosti pokračování jeho evoluce a rychlost, s níž se osvobodí z přechodného stavu, stejně jako volbu toho, čím bude ve své příští existenci.

„To, že tak trpíš, je kvůli tvé vlastní karmě, nelze to přičítat nikomu jinému než tvé vlastní karmě,“ praví Bardo Thödol v okamžiku Soudu.(4)

To potvrzuje vizi buddhismu, podle níž si my sami musíme vydobýt své vlastní vysvobození. Odtud důležitost iniciace a přípravy během životů, abychom dokázali čelit všem popudům vycházejícím z nevědomí.

SMRT JE INICIACE

„Musíš pochopit, že naučit se zemřít je velice užitečnou naukou, která převyšuje všechny nauky. To, že musíme zemřít, vědí všichni, setkáš se však jenom s malým počtem lidí, kteří dosáhli té moudrosti, že se naučili, jak zemřít. Nauč se zemřít, a naučíš se žít, neboť ten, kdo se nenaučil zemřít, nebude schopen naučit se žít.“ (Lámaistické učení)

Pokud je cílem všech tantrických učení(5) dosažení ovládnutí své vlastní skutečnosti, a takto mentální úrovně, je to proto, že tímto způsobem se může člověk zbavit duality radost/utrpení a zůstat neměnným, nezlomným. Takto se vědomí může ustálit na úrovni Vadžry, „Diamantového vědomí“. Tato zkušenost osvobození se může také naplnit v okamžiku smrti, který se tak stává poslední iniciací cyklu manifestace. A právě proto může čtení a pochopení Bardo Thödol pomoci mrtvému znovu rozpoznat zkušenosti, jimiž prochází, a co nejrychleji se osvobodit z přechodného stavu.

K tomuto znovuzrození v neviditelném světě připravují člověka rituály a pohřební obřady. Proto je nutné usměrnit duši k Západu, k ráji Amitabhy, aby mohla vstoupit do „onoho světa“. Je nutno poskytnout jí účinnou pomoc, spočívající ve velikém soucitu s jejím osvobozením. Ode dne smrti až do znovuzrození Universum skrze duchovní síly povolává vědomí k tomu, aby se vymanilo ze světa Iluze. Pokud v jednom okamžiku vědomí řekne: „Jsem připraveno“, cyklus znovuzrození se okamžitě zastavuje. To je smysl učení Siddhárthy Gautamy Buddhy, když pravil, že „Nirvána je zde a nyní“. Nirvána je skutečností existující současně a zároveň paradoxně se Samsárou; je to naše vědomí, které považuje za skutečnost buď jednu, nebo druhou úroveň manifestace.

Bardo Thödol je jednou velkou mandalou Universa, která se doporučuje poznávat a číst od narození, aby se dosáhlo vizualizace všech jejích principů, jež vytvářejí organizaci nebo „kosmizaci“ našeho vlastního vědomí. Všechna Pokojná i Hněvivá Božstva, všechno to, s čím se setkáme, sídlí v nás samých, v našem srdci, v našem hrdle či v našem mozku, a vycházejíc odtud, promítá se, jako by to byla vnější realita.

Od okamžiku, kdy si začneme uvědomovat neskutečnost toho, co se zdá být skutečností, může nastat Velká Prázdnota: záře a prázdnota, umožňující návrat k Dharma-dhatě, k prvotní Pravdě, ze které jsme vzešli.

POHŘEBNÍ RITUÁL

Když se začnou projevovat příznaky smrti, zakrývá se obličej bílým plátnem. Nikdo se nesmí těla dotknout, aby nebyl proces smrti (jenž končí až po naprostém oddělení bardického těla od těla fyzického) přerušen. To obvykle trvá tři a půl nebo čtyři dny, dobu, během níž je mrtvý nevědomý. Zatímco láma pomáhá vzestupu vědomí k jeho posmrtnému osudu prostřednictvím ceremonie, která duchu umožňuje opustit tělo temenem hlavy (Brahmovým otvorem), je láma astrolog vyzván, aby sestavil horoskop smrti a určil, kdo se smí dotknout těla, jak s ním naložit, kdy a jak bude tělo pohřbeno, jaké budou vhodné obřady za zemřelého. Poté je tělo uloženo do polohy vsedě nebo embryonální pozice, která symbolizuje zrození mimo pozemský svět. Je umístěno do rohu pohřební komory.

Když pak je tělo připraveno k pohřbu, vytváří se podobizna zemřelého, která se klade na místo, kde bylo tělo, a v následujících 49-ti dnech Barda jsou obětovávány pokrmy. Během pohřebních obřadů lámové ve dne v noci zpívají, aby pomohli duchu dosáhnout Západního ráje Amitabhy. Po dobu 49-ti dnů je čteno Bardo Thödol, aby doprovázelo zemřelého na jeho cestě a v jeho vizích.

Podobizna těla zemřelého je vytvořena z kusu dřeva, oděného do jeho šatů. Na místo obličeje figuríny se klade tištěný papír, v jehož centru se nachází postava představující smrt. Postava má svázané nohy, zaujímá polohu prosebníka a je obklopena symboly pěti předmětů vyhrazených smyslům:

  • zrcadlo, symbol těla, odrážejícího všechny jevy a pocity, symbol zraku;
  • lastura a lyra, symboly sluchu;
  • váza naplněná květy, symbol čichu;
  • posvěcený koláč v obětním kalichu, symbol esence potravy a chuti;
  • šaty z hedvábí a baldachýn, symboly zkrášlování, dekoračního umění a hmatu.

Před podobiznou mrtvého pokračují oběti pokrmů připravených pro ducha zemřelého. Právě k němu se láma obrací při předčítání Bardo Thödol. Lámové se snaží znovuobnovit vědomí po synkopálním stavu, který následuje bezprostředně po smrti, a pomoci zemřelému zvyknout si na neznámou podobu jiného světa. Cestu je skutečně nutné vykonat při plném vědomí, a nikoli ve stavu spánku.

Po pohřebních obřadech je papírová figurína ceremoniálně zapálena plamenem olejové lampy a nastává poslední rozloučení s duchem mrtvého. Popel je sesbírán a s hlínou smíchán v substanci, ze které se pak dělají miniaturní stupy(6), z nichž jedna se uchovává na rodinném oltáři a ostatní na skrytých místech. Tyto rituály se podobají předbuddhistickým a částečně pocházejí z archaického náboženství Bön. Lze v nich najít analogie s určitými prvky pohřebních rituálů egyptských.

Existují čtyři typy pohřbívání související se čtyřmi elementy: zpopelnění, uložení do země, do vody a vystavení na vzduchu, kde se tělo stává potravou ptáků. Zpopelnění je spojeno s ohněm a Dhyani Buddhou Amitabhou; je nejrozšířenější z metod pohřbívání, protože umožňuje nejlépe oddělit vědomí od těla.

„Na počátku zpopelňování ‘vizualizuje’ hlavní láma pohřební hranici jako mandalu Amitabhy a oheň jako Amitabhu, který ho personifikuje. Tehdy se tělo, které je položeno na hranici, vizualizuje jako mandala Amitabhy a srdce těla jako příbytek Amitabhy. (...) Ke konci zpopelnění ‘vizualizují’ kněží a jejich pomocníci duch toho, jenž odešel a který je očištěn od všech karmických temnot ohněm Amitabhy: nepochopitelným Světlem.“

Vytváření podoby zemřelého je ve skutečnosti symbolické znovusestavení osobnosti zemřelého, s cílem pomoci duši opět nalézt její původní svět. Samotné fyzické tělo vskutku nepředstavuje dostatečnou oporu k tomu, aby došlo ke správnému uvolnění duchovních energií. Právě proto se samotné tělo stává kosmickým tím, že projde jedním z elementů Universa, ohněm, vzduchem, vodou nebo zemí. A dále, podobizna, symbolizující nebeskou a nadčasovou skutečnost zemřelého, napomáhá k přeměně mrtvého.

BARDO, SOUMRAČNÝ STAV PO SMRTI

Doba tři a půl či čtyř dnů po okamžiku smrti, kdy „Vědoucí v nás“ neboli vědomý princip zůstává ve stavu spánku či transu, aniž by věděl, že je oddělen od těla, se nazývá Chikhai Bardo neboli „přechodný stav okamžiku smrti“.

Vzápětí se nejprve rozzáří Jasné Světlo ve svém stavu prvotní čistoty. Když není zemřelý schopen jej rozpoznat a takto se udržet ve stavu souladu s ním, vnímá toto světlo v potemnělé formě, jež je jeho druhou stránkou: druhotné Jasné Světlo.

Když první Bardo končí, pociťuje „Vědoucí v nás“ svou smrt a dosahuje druhého Barda, nazvaného Chonyid Bardo neboli „přechodný stav Skutečnosti“. Dále se odtud vchází do třetího Barda, Sidpai Barda neboli „přechodného stavu hledání znovuzrození“, který končí v okamžiku, kdy se vědomý princip probouzí a přechází ze stavu rozptýlení nebo stavu transu do jiného ke konci třetího Barda.

Ve druhém Bardu vidí, jak se jeho vlastní myšlenky stávají symbolickými formami.

„Mentální formy, které jsme vědomě vizualizovali, které jsme nechali zakořenit, vyrůst, rozkvést a dát plody, vcházejí do slavnostního a působivého panoramatu jakožto obsah vědomí jeho osobnosti.“

Až do třetího Barda, Sidpai Barda, zemřelý více méně podléhá iluzi, že navzdory své smrti má ještě tělo z masa a krve. Když nakonec pochopí, že už nemá tělo, začíná pociťovat nepřekonatelnou touhu znovu ho vlastnit. Od tohoto okamžiku začíná hledat formu znovuzrození. Výběr se uskutečňuje v závislosti na jeho vlastních myšlenkách, protože myšlenky jsou zdrojem veškerých činů, dobrých i zlých.

Pokud se během 49–ti symbolických dnů (časová perioda určená karmou) neosvobodí z přechodného stavu tím, že se ztotožní se stavem Buddhy, zůstává zemřelý vystaven všem karmickým iluzím Barda, šťastným i děsivým, podle případu, o který se jedná.

Znovuzrození v pekle je možné, leč velice řídké; stává se to jenom těm, kteří způsobili výjimečnou škodu; obyčejní lidé se očišťují od svých běžných morálních poklesků zrozením ve světě lidí, což jim umožní pokračovat v jejich vývoji.

CHIKHAI BARDO, STAV NEJISTOTY V OKAMŽIKU SMRTI

Toto Bardo trvá přibližně 40 minut, 20 minut před a 20 minut po smrti. Je prožíváno různě podle individuality: ti, kteří dosáhli vysokého duchovního stupně, jsou osvobozeni, jakmile spatří Prvotní Jasné Světlo, které je oním stavem Dharma–dhaty. Pro ostatní je zapotřebí, aby jim kněží svými modlitbami pomohli při jejich pouti.
„Když dýchání téměř ustalo (...), je třeba pronést tato slova: ‘Ó, vznešený synu (jméno), nyní nadešel čas hledání Cesty. Tvé dýchání ustává. Tvůj guru tě postavil tváří v tvář Jasnému Světlu. A nyní ho rozpoznáš v jeho Skutečnosti, ve stavu Barda, kdy všechny věci jsou jako čisté, bezoblačné nebe a kdy inteligence, nezahalená a neposkvrněná, je jako průsvitná prázdnota, bez obvodu a středu. Uvědom si nyní sebe sama a setrvej v tomto stavu.’ “

Toto se opakuje několikrát, aby to zůstalo vryto do ducha umírajícího. Je zapotřebí vyvarovat se spánku, protože přechod „Vědoucího v nás“ se musí uskutečnit ve vědomém stavu.

„Tři hlavní příznaky smrti jsou: 1) fyzický pocit tlaku, ‘země mizející ve vodě’; 2) fyzický pocit chladu, jakoby tělo bylo ponořeno do vody, který se postupně mění v horečnaté teplo, ‘voda mizející v ohni’; 3) pocit exploze atomů těla, ‘oheň stržený vzduchem’. Tehdy se řekne umírajícímu: ‘Ó, vznešený synu, nedovol, aby tvůj duch sešel z cesty. (...) Ó, vznešený synu, dospěl jsi do toho, co se nazývá smrtí; nyní se rozhodni takto: toto je hodina mé smrti. Jelikož mám nad smrtí převahu, chci jednat pro blaho všech vědomých bytostí, obývajících bezmezná neohraničená nebesa, abych dosáhl dokonalého stavu Buddhy, skrze lásku a soucit s nimi, usměrňuje své soustředěné úsilí k samotné Dokonalosti.’ “

Tehdy, když nastává konfrontace s Jasným Světlem, se říká:

„Ó, vznešený synu (jméno), naslouchej. Nyní jsi podroben záření Jasného Světla Čisté Skutečnosti. Rozpoznej ho. (...) Tvá vlastní inteligence je nespoutaná, oslňující, universální a šťastná, je to samotné vědomí: Buddha universálního Dobra.“

„Tvoje vlastní vědomí, oslnivé, prázdné a neoddělitelné od Velkého Těla Slávy, nezná zrození ani smrt a je neměnným Světlem Buddhy Amitabhy. Toto Poznání je dostačující. Rozpoznáš-li prázdno své vlastní inteligence jako stav Buddhy a budeš-li ho považovat za své vlastní vědomí, pevně setrváš v božském duchu Buddhy.“ „Tak jako paprsky Slunce rozptylují temnoty, tak rozptyluje Jasné Světlo moc karmy.“

Pokud je Jasné Prvotní Světlo rozpoznáno, lze dosáhnout osvobození. Avšak, pocítí-li se strach, objeví se Druhotné Jasné Světlo.

CHONYID BARDO, BARDO PROŽÍVÁNÍ SKUTEČNOSTI

V této době zemřelý vidí, že mu odkládají stranou jeho jídlo, že jeho tělo zbavují šatů. Slyší pláč a nářek, ale jeho už neslyší nikdo. Kněz pronáší:
„Ó, vznešený synu, nyní nadešlo to, co se nazývá smrt. Opouštíš tento svět, ale nejsi jediný. Smrt přichází pro všechny; nezůstávej připoután k tomuto životu z lítosti nebo slabosti.“
Od tohoto okamžiku zakouší skutečnost v různých formách vizí, ale musí rozpoznat, že všechna zjevení jsou odrazem jeho vlastního vědomí.
„Nepoznáš-li nyní, navzdory svým meditacím nebo zbožnosti, které jsi uskutečňoval v lidském Světě, své vlastní mentální formy (...), záblesky si tě podmaní, zvuky tě naplní strachem a paprsky tě vyděsí.“
Poněvadž zemřelý musí kvůli své karmě procházet 49 dní existence Barda, vysvětlují se mu soudy i nástrahy, jimž bude muset čelit a které bude muset překonat během sedmi dnů zjevování se Pokojných Božstev a následně pak sedmi dnů, kdy se budou zjevovat Božstva Hněvivá.
Stav mrtvého může být přirovnán ke stavu toho, kdo sní, a tyto sny jsou vytvářeny mentalitou snícího. Bardo Thödol, zakládající se na lidských fyziologických a psychologických zkušenostech, potvrzuje, že na úrovni Barda všechno vychází z mentálního obsahu člověka, který to vnímá. Všechny vize bohů, démonů, nebes či pekel jsou obrazy mentálních forem vytvářejících osobnost. Ze dne na den se vize Barda mění v souladu s přívaly mentálních forem toho, kdo je vnímá, dokud se řídící karmická síla sama nevyčerpá.
POKOJNÁ BOŽSTVA PRVNÍHO AŽ SEDMÉHO DNE
Pokojná Božstva se zjevují postupně a šestý den vytvářejí mandalu se 42 Božstvy. Popis prvního dne je následující:
„Ze Střední Říše, nazývané ‘potenciální síla semene’, se ti zjeví sám Bhagavan Vairochana, bílé barvy, sedící na Lvím trůnu, držící v ruce kolo s osmi paprsky, v objetí s Matkou Nebeského Prostoru. (...)
Vlivem moci špatné karmy vyvolá v tobě zářivé modré světlo moudrosti Dharma-dhaty strach a hrůzu a ty uprchneš. Najdeš zalíbení v matném bílém světle dévů. Nedej se nyní zastrašit božským modrým světlem, které se zdá být zářivým, oslňujícím a čarovným. Nenech se jím překvapit. Je to světlo Tathagaty, nazývané Světlem Moudrosti Dharma-dhaty.“
A v následujících vizích v dalších dnech přicházejí Vajra-Sattva, Aksho-bya, Ratna-Sambhava, Amitabha a Amoga-Siddhi ve vztahu ke každé ze světových stran, každému ze světel a každému z agregátů(7), které vedou mrtvého z vyšších úrovní k nižším úrovním manifestace. Vysvobození je stále možné pod podmínkou, že se nepodlehne strachu ani hrůze.
Šestý den se zjevuje mandala Pokojných Božstev, které vytvářejí mandalu vzešlou z centra srdce.
„Ó, vznešený synu, tyto říše nepřišly odnikud zvnějšku. Pocházejí ze čtyř oddílů tvého srdce, které, včetně centra, vytvářejí pět směrů. Vycházejí z tvého srdce a září v tobě.“

Sedmý den se objevuje deset „Božstev, která vlastní Vědění“. Vytvářejí mandalu vzešlou z centra hrdla. Bardo Thödol říká:

„Soustřeď svého ducha na Božstva ‘Dobyvatele a Vlastníky Vědění’. Mysli pouze na toto: Božstva, která vlastní Vědění, Héroové a Dákiní přišli ze svatých říší rájů, aby mne přijali. Vzývám je všechny. (...) Nechť mě Božstva, která vlastní Vědění, nenechají sejít hlouběji, než jsem, nechť mne zachytí hákem svého soucitu a uvedou mne do svatých rájů.“

SVÍTÁNÍ HNĚVIVÝCH BOŽSTEV OSMÉHO AŽ ČTRNÁCTÉHO DNE

Nyní začíná Bardo Hněvivých Božstev (jsou to ve skutečnosti stejná Božstva, která se zjevovala předtím, ale nyní nabývající podoby divoké a hrozivé). Intelekt se stává ještě více plachým. Říká se, že dokonce ti, kteří jsou učení, pokud nejsou během svého života připraveni vzdorovat zkouškám obav a hrůzy, budou ochromeni strachem a padnou tudíž do nižších světů. Bardo Thödol jasně vysvětluje, že pouhé intelektuální vědění nestačí a že je nutné vyzkoušet a uskutečnit ve svém životě správnou koncentraci jako přípravu na zkoušky onoho světa.

Osmý den přicházejí krvežíznivá Hněvivá Božstva. Zde se nachází první popis:

„Ó, vznešený synu, velký a slavný Buddha Héruka, temně hnědý, se třemi hlavami, šesti rukama, čtyřma nohama, na nichž pevně spočívá; jeho pravá tvář je bílá, levá tvář rudá a střední tvář temně hnědá; z jeho těla vycházejí zářící plameny; má devět široce otevřených očí se strašlivým pohledem; obočí chvějící se jako blesky; má vyceněné, stisknuté a blýskavé zuby a z jeho hrdla se derou zvučné výkřiky ‘a–la–la’ a pronikavé hučení ‘ha–ha’; jeho vlasy jsou rudožluté, stále zježené a vrhají paprsky; hlavy má ozdobené vyschlými lidskými lebkami a emblémy Slunce a Měsíce; černí hadi a čerstvě uťaté lidské hlavy tvoří girlandy kolem jeho těla; (…) objímá ho matka Buddha-Krotishorima, která má pravou ruku kolem jeho krku a levou rukou mu přidržuje u úst pohár naplněný krví, zatímco se z jeho hrdla derou ničivé zvuky, srdceryvné vytí a kvílení, podobající se hromobití. (...) Nedej se zastrašit. Neděs se jich. Rozpoznej v tom všem jednoduše tělesnou formu svého intelektu. Neměj strach, neboť ve skutečnosti jde o Bhagavana Vairochanu, Otce–Matku.“

A podobně se zjevují v následujících dnech:

  • devátý den: Vajra-Heruka, forma Akshobyi;
  • desátý den: Ratna-Heruka, forma Ratna-Sambhavy;
  • jedenáctý den: Padma-Heruka, forma Amitabhy;
  • dvanáctý den: Karma-Heruka, forma Amogasiddhiho;
  • třináctý den: osm Kérim a osm Htamenm, bohyní pohřebišť;
  • čtrnáctý den: čtyři Strážkyně Bran a dvacet osm Bohyní se zvířecími hlavami.

Nakonec se mandala v centru mozku realizuje:

„V tomto okamžiku přichází k tobě ve své záři padesát osm Krvežíznivých Božstev vycházejících z tvého vlastního mozku. Pokud je rozpoznáš jako záření své vlastní inteligence, ihned se s nimi ztotožníš a dosáhneš stavu Buddhy. (...) Nepoznáš-li je, Krvežíznivá Božstva ti naženou strach, zůstaneš fascinován, vystrašen, dostaneš závrať. Tvé vlastní mentální formy se změní v iluzorní jevy a zabloudíš v Samsáře.“

Každé Božstvo vystupující ze stanoveného fyzického centra představuje probuzení karmické aktivity odpovídající touhy či vášně. Podobně jako v iniciačním mystériu se na scéně ducha zemřelého, který je jediným divákem, každý den Barda zjevují herci a režisérem toho všeho je karma. Nejvyšší element, nejbližší božskému ve vědomém principu zemřelého, září nejdříve v celé své slávě Prvotním Jasným Světlem a později, s tím, jak jeho sláva slábne, jsou vize čím dál tím méně radostné. Pokojná Božstva z centra srdce, pak i z centra hrdla splynou v Hněvivá Božstva centra mozku. Na samotném konci jsou zaznamenány na poli mentální vize čistě lidské nebo hrubé sklony, personifikované nejstrašnějšími Hněvivými Božstvy, vytvářejíce přízračné halucinace a pocity hrůzy. Když je mrtvý zpozoruje, prchá před nimi – i když jsou to jeho vlastní myšlenky –, stávaje se tak hračkou Mayi(8) a otrokem Nevědomosti. Jinak řečeno, analogicky k tělu na pozemské úrovni, které roste až do své dospělosti, pak začíná chátrat a po smrti se rozkládá, i mentální tělo Barda prochází od nebeských dnů dětství až po méně dokonalé dny dospělosti, poté uvadá a umírá v přechodném stavu, kdy „Vědoucí v nás“ tento stav opouští a takto se znovu rodí.

SIDPA BARDO, PŘECHODNÝ STAV PŘI HLEDÁNÍ ZNOVUZROZENÍ

Zrození v přechodném stavu vytvořilo „zdánlivé tělo bez masa podobné předchozímu a tomu, které bude vytvořeno“. Je obdařeno smyslovými schopnostmi, schopností volného pohybu a je mentálně velice bystré.

„Toto tělo zrozené z touhy je vidinou mentální formy v přechodném stavu a nazývá se tělem touhy.“

Toto tělo, které se může přemísťovat vůlí, procházet bez překážek skrze království, je důkazem toho, že se mrtvý nachází v Sidpa Bardu. Uvidí ještě své přátele, svoje příbuzné a bude na ně mluvit, ale nedostane odpovědi. Tehdy pocítí velké utrpení. Právě nyní je zapotřebí vyhnout se všem formám pout. Tělo touhy, tvořené pouze intelektem, bez přestání a nedobrovolně bloudí tímto přechodným Světem.

„Za každých okolností se objeví šedé světlo soumraku, noci, dne. V tomto druhu přechodného stavu zůstaneš jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest nebo sedm týdnů až do čtyřicátého devátého dne. (...) Ó, vznešený synu, od této chvíle tě hrozný vítr karmy, děsivý a těžko snesitelný, bude strhávat svými mocnými poryvy. Neboj se ho. Je to tvá vlastní iluze. Před tebou se postupně rozevře hustá a hrozná temnota, z níž budou zaznívat děsivé výkřiky jako ‘bij, zab’ a další hrozby. Neboj se jich.“

Ztracen ve všech těchto pocitech se „Vědoucí v nás“ na několik prchavých a nesouvislých okamžiků ocitne ve stavu bázně. Pocítí smutek a bídu, stejně jako ledový chlad, a táže se: „Co se mnou bude?“

„Takové je obvyklé chování mentálního těla v Sidpa Bardu. Jak radost, tak útrapy v tomto okamžiku závisejí na karmě. Uvidíš svůj dům, své služebnictvo, rodinu i své tělo a pomyslíš si: ‘Nyní jsem mrtev, co mám dělat?’ a stísněn velkým utrpením si pomyslíš: ‘Co bych za to dal, kdybych mohl mít tělo.’ A s touto myšlenkou budeš bloudit sem a tam, hledaje tělo.

A tehdy nadchází chvíle předstoupit před Pány Smrti. Nadešla chvíle soudu a Dobrý Duch počítá pomocí bílých kaménků skutky dobré a Zlý Duch počítá pomocí černých kaménků skutky špatné. Tělo touhy se pokusí obhájit slovy: „Nespáchalo jsem žádný zlý čin.“

Avšak Pán Smrti se poradí se Zrcadlem Karmy, ve kterém se všechny skutky zemřelého jasně odrážejí. Žádná lež se tam neschová. Pak začne jedna z fúrií Pána Smrti mučit tělo zemřelého: uřízne mu hlavu, vyrve srdce, sní maso a bude hryzat jeho kosti. Mentální tělo však nemůže zemřít, i když je roztrháno na kusy. Takto praví Bardo

Thödol:

„Toto opakované trýznění působí silné bolesti a muka. Ani v tomto okamžiku, když se počítají kaménky, se nenech zastrašit ani vyděsit; neobelhávej Pána Smrti ani se ho neboj. Tvé tělo, které je mentálním tělem, nemůže zemřít, i když je stínáno a čtvrceno. Ve skutečnosti má povahu Prázdnoty. Nemáš proč se bát. Páni Smrti jsou tvými vlastními přeludy.“

Tato mučení symbolizují úzkosti vědomí; soud zde popsaný symbolizuje Dobrého Ducha stavícího se proti zlému, soudcem je samotné vědomí ve svém přísném aspektu nestrannosti a lásky k spravedlnosti. Zrcadlo symbolizuje paměť. Ryze lidský prvek vědomí smrti se přibližuje a ubohými omluvami hledá, ospravedlňuje se, jak zmírnit trest. Jediným východiskem pro „Vědoucího v nás“ je pochopit a porozumět těmto slovům Bardo Thödol:
„Tvé tělo touhy je tělem sklonů a prázdnoty. Prázdnota nemůže prázdnotě ublížit; to, co je bez vlastností, nemůže ublížit tomu, co je bez vlastností. Krom těchto osobních přeludů neexistuje ve skutečnosti nic, nic mimo nás, žádné věci ani bytosti, které by byly Pánem Smrti, Bohem nebo Duchem Smrti s hlavou Býka. Jednej takovým způsobem, abys to poznal.“

Buddhismus ostatně učí, že v okamžiku soudu se Yama, Bůh Smrti, táže: „Viděl jsi mé posly, když jsi byl živ?“

Jeho poslové jsou dítě, které ještě neumí chodit; sešlý stařec; trpící nemocný; zloděj, který je mučen svými tresty a rozkládající se mrtvola. Vidět tyto posly v průběhu života vede ke konání vznešených činů pro osvobození všech bytostí, chápaje, že Samsára je bolest a nevědomost. Nevidět je znamená jednání v egoismu a odloučenosti, a právě to určuje tresty, tzn. karmu, která stihne každého podle jeho zásluh a nikdy ne náhodně.

Po skončení Soudu se mrtvý setkává tváří v tvář se šesti Světly, která vycházejí ze šesti Lok neboli úrovní manifestace Kruhu Samsárické Existence.
„Pokud chceš vědět, jaká jsou tato Světla, jsou to: matná záře bílého světla ze světa Dévů, ohnivý lesk zeleného ze světa Asurů, matná záře žlutého ze světa Lidí, nádherný lesk modrého ze světa Zvířat, třpytivý lesk červeného ze světa Prétů a lesk bez záře kouřově šedého ze světa Pekla. V této chvíli silou karmy přijímá tvé tělo barvu světla světa, v němž se máš zrodit.“

Je nutno ještě upřesnit otázku znovuzrození. Přestože exoterické hinduistické a buddhistické doktríny zdánlivě uznávají možnost zrození lidské bytosti v jiných úrovních manifestace (zvířecí nebo božské), esoterické učení vysvětluje, že člověk se může narodit pouze v říši lidské a že narážky na zrody v jiných říších se vztahují na symbolické obrazy určitých psychologických charakteristik u lidí. Lama Kazi Dawa Samdupa to vysvětluje takto:

„49 dnů Barda symbolizuje období evoluce nebo úpadku. Inteligence schopné pochopit Pravdu neupadají do nejnižších podmínek existence. Doktrína o přestupu z lidské bytosti do bytosti pod-lidské se vztahuje pouze na nejnižší a nejhrubší složky principu lidského vědomí, neboť samotný „Vědoucí v nás“ se ani neinkarnuje ani nereinkarnuje, je pouze pozorovatelem. V Bardo Thödol je zemřelý líčen, jak postupně upadá do stále nižších a nižších stavů vědomí. Každému sestupu předchází rozplynutí se v nevědomí a je možné, že jeho mentalita je tvořena na nejnižších úrovních Barda nějakým mentálním prvkem nebo je složena z prvků původně tvořících část jeho vědomí na pozemské úrovni a oddělených během rozplynutí od duchovně osvícených prvků tohoto vědomí.“

V konečném stádiu Sidpa Barda dochází k výběru formy pro znovuzrození. Po dlouhých zkouškách a četných nástrahách se dávají poslední rady, aby byl výběr formy proveden s určitou citlivostí a aby duchovní růst vědomí mohl pokračovat.

„Má-li se zrození uskutečnit na hromadě nečistot, bude tě k této nečisté hmotě vábit příjemná vůně, a takto dojdeš zrození. Ať se ti jeví vize forem jakkoli, nepokládej je za takové, jaké jsou nebo se zdají být, a nebudeš-li se cítit jimi váben či odpuzován, můžeš si vybrat dobrý zárodek. V tomto případě, jelikož je důležité správně usměrnit přání, to udělej tímto způsobem: ‘Ano! Kéž se zrodím jako mocný Imperátor nebo Brahmán... nebo jako syn adepta se siddhickými (jógickými) schopnostmi nebo v neposkvrněné rodině nebo v člověku z kasty plné náboženské víry, a takto zrozen budu nadán velkou zásluhou a budu schopen sloužit všem živoucím bytostem.’ “
„Takto přemýšlej a řiď své přání a vstup do zárodku. Když se tak stane, vysílej své vlny darů (díků a dobrých přání) do lůna, do něhož vcházíš, přetvářeje ho tak v nebeský příbytek. A ve víře, že Dobyvatelé a jejich Synové Bodhisattvové Deseti Směrů a ochranná božstva, zejména Velký Slitovník, ti k tomu propůjčují sílu, modli se k nim a vstup do zárodku.“

Společným bodem mezi zrozením v Bardu a znovuzrozením ve světě viditelném je: „Buď vědomý, neznepokojuj se. Chraň vzpomínku na svůj Původ a usměrni své myšlenky, svá slova a své skutky na Prvotního Buddhu.“

BARDO THÖDOL, KOSMOGONICKÉ VYPRÁVĚNÍ

Přechod mezi životem zjevným a životem v tom neviditelném vyvolává obrovské uvolnění energie, mnohem větší než obyčejná exploze či záření. Tento přebytek energie vyvolává mocné zrychlení, které umožní zemřelému překročit všechny úrovně manifestace a dosáhnout samotného světa Počátků, který je mimo veškerou diferenciaci, Universa popisovaného jako ono „Prvotní Jasné Světlo“. Tento přebytek energie vzniklý díky smrti umožňuje člověku, sotva na okamžik, stát se analogickým obrazem Stvořitele.

Díky smrti se člověk stává Demiurgem. Jako v mýtických časech prvotního stvoření se 

Když se zemřelý nachází tváří v tvář Prvotnímu Jasnému Světlu, jedině bdělé a jasné uvědomění mu umožňuje ujmout se tohoto stvořitelského činu a pohroužit se do Jednoty, aby se již neupadlo do manifestace. Přijmout vědomě smrt jakožto oběť a sebestvoření umožní přejít na „druhou stranu“ počátků a dosáhnout tak vysvobození z šesti Lok nebo světů(9); právě v tom spočívá stav Buddhy.

Ve většině případů je však zkušenost smrti prožívána ve stavu polovědomí; právě proto tento kontakt s počátky vyděsí zemřelého, který tak začíná svůj pád skrze různé úrovně manifestace. Takto svou zkušeností opětně vytváří všechny etapy stvoření světa, zobrazené v mandale. Vidí, jak z jeho vlastní energie a jeho vlastního mentálu vyvstávají všechny archetypální modely, které zformovaly Universum.

Bardo Thödol zobrazuje posloupnosti, které vytvářejí strukturu vesmíru a dávají formu kosmické Mandale.

Takto se člověk, díky vzájemnému působení energií a mentálních forem, které nese v sobě samém, stává spolutvůrcem Universa. Mikrokosmos člověka je inkarnací universálního makrokosmu. Bardo Thödol, které skrze putování zemřelého popisuje všechny etapy stvoření, může být chápáno jako kosmogonické vyprávění, a nejen jako kniha, která popisuje Onen Svět. Ve skutečnosti popisuje cyklus inkarnací a naplňování stvoření a cesty znovuzačlenění do Jednoty, v níž se smrt jeví jako „kosmo-syntéza“. Přijetí této reality globálním a vědomým způsobem umožní samotnému člověku stát se mandalou Universa.

Poznámky: (1) Komentáře Lama Kazi Dawa Samdupy, velkého tibetského vzdělance, pomáhají pochopení tohoto textu a tvoří základ této studie. (2) Samsára: označuje cyklus po sobě následujících reinkarnací, skrze něž prochází duše každé lidské bytosti, dokud nedosáhne osvobození v Nirváně. (3) Loka: jeden ze šesti světů – ke každému z nich se vztahuje určitý stav vědomí –, v němž se duše může reinkarnovat. (4) Karma je zákon příčiny a následku (nebo akce – reakce), který řídí všechno to, co se manifestuje v Universu. Vysvětluje spojitost činů a jejich následků, ať už jsou vědomé či nevědomé. Zákon karmy je tím, co ospravedlňuje spojitost inkarnací. (5) Tantra: učení, které doporučoval Buddha Sakyamuni a které vede k rychlému dosažení Osvícení. (6) Stupa: buddhistická stavba na relikvie. (7) Agregát: jedna z pěti úrovní uspořádání Skutečnosti (hmota, pocity, vjemy, mysl, vědomí). (8) Maya: iluze. (9) Svět „Pekla“ neboli šestá Loka je sám o sobě přechodným stavem Barda, určeným pro ty, kteří se už nepřizpůsobují kosmickým zákonům, ale nejsou ještě osvobozeni sebeobětováním. Tento svět se jmenuje „Hung“, „dolní“ a symbolicky představuje nižší protiklad k vyššímu vertikálnímu světu Bohů. V každém případě, celý průchod Bardem je průchodem „Peklem“, je čekáním, než duše najde novou formu, aby se mohla znovu manifestovat.

Fernando Schwarz