Chovat se jako zvíře, stroj, nebo jako lidská bytost?

Měli bychom se naučit rozlišovat tři základní typy akcí, jež vytvářejí panorama našeho jednání:
a) Akce, které nás stahují zpět, které pocházejí z úrovně čistě instinktivní, impulsivní a vášnivé; ty, v nichž vlastní vůle nedokáže do ničeho zasáhnout, neboť člověk sám sebe ujišťuje „dělám si, co chci“.
b) Akce, které nás udržují nehybné na jednom a tomtéž místě, nikoli v prostoru, nýbrž v evoluci. Toto jsou mechanické a rutinní akce. Přestože je jisté, že mnohé z nich potřebujeme, abychom mohli žít v jistém pohodlí a mysl zaměřit na jiné starosti, vysoký stupeň mechaničnosti nakonec způsobuje také zkostnatění mysli. To, že umíme chodit, hýbat jazykem, když mluvíme, psát na stroji nebo na počítači, to, že ovládáme jisté pohyby při řízení auta, a mnoho dalších podobných příkladů, jsou návyky, které nám umožňují ušetřit čas. Avšak pohodlí persony, která se vždy snaží vyhnout námaze v jakémkoli smyslu, způsobuje, že se tato opakování přenášejí bez většího uvědomění také na jiné úrovně, na nichž je nezbytná svěžest v každém okamžiku.
c) Akce, které způsobují, že se rozvíjíme. Jsou to akce inteligentní, ty, jež zavádíme do svých životů, abychom dosáhli vyšších cílů. Jsou to nové zkušenosti, nové kroky, které podnikáme při dobývání vlastního Já, vnitřní osy.