Nedbalost, či péče?

Nedbalost se živí našimi „zapomenutími“, která jsou ve skutečnosti přáním nevzpomenout si na věci nudné, těžké, náročné, zkrátka na „to, co se nám nechce udělat“. Proto zapomínáme, proto tolikrát odpovídáme hrozným oblíbeným refrénem „zapomněl jsem“, čímž se chce říci „nechtěl jsem si vzpomenout“.
Nedbalost se živí našimi odklady: „stále ještě mám čas, už chybí jen…, zítra to udělám, podívám se, zda nenajdu někoho, kdo to udělá, není proč spěchat…“ Tyto odklady jsou totožné se zapomněním. Jediný rozdíl je v tom, že místo odsunutí povinností do podvědomí je odsuneme v čase.
Nedbalost se živí věcmi dodělanými jen napůl, aby se zbavila povinnosti, aby splnila věci přesně nebo o trochu méně, aniž by se přespříliš zdůrazňovala nedostatečná účinnost. Tyto napůl dodělané věci jsou horší než věci udělané špatně: pokud máme dávat příklad, neposkytneme ho zrovna prací, která postrádá detaily, je špatně dokončena, má pochybnou kvalitu, k čemuž lze přičíst špatný zvyk shazování viny na ostatní kamarády nebo na „obtížné okolnosti“, na to, co mělo být, ale nebylo.