Zkoušíme?

Nikdo neumí dělat věci dobře hned napoprvé. Všichni, až po ty největší mudrce a Učitele, potřebovali období praxe a učení. Všichni zkoušeli – a my musíme též zkoušet –, jak se aplikují vědomosti, a dopouštěli se chyb, které jsou vlastní tomu, kdo se o něco pokouší. A též postupovali pomalu, jako každý, kdo to vědomě zkouší. Nejde o to opakovat činy automaticky nebo se nutit do formálních postojů. Je třeba dělat to, co jsme si předsevzali, vidět sebe sama zvenčí, abychom se mohli pozorovat a zjišťovat, zda se nemýlíme nebo zda se navzdory omylům pomalu nezlepšujeme.
A pozor! Přestože jsme někdy přesvědčeni, že jsme se zlepšili, a skutečně tomu tak je, neznamená to, že se nemůžeme vrátit zpět, ke stejným chybám, o nichž jsme si mysleli, že už jsou překonané. Není třeba se bát: pokud se „vracíme zpět“, znamená to, že jsme neovládli tolik příček, kolik jsme si mysleli, nebo že naše vítězství potřebuje utužit, aby bylo pevnější. Rozdíl mezi chybami napoprvé a „vracením se zpět“ je v tom, že v druhém případě chápeme, co se děje, a už to je mnoho. Už to stačí, abychom vytrvali.